Tomáš Limberg
Tomáš Limberg se narodil 25. září 1900 ve Zbraslavi. Otec Antonín pracoval jako horník, později dozorce na dole Julius v Zastávce. Dnes už si těžko někdo dokáže představit dennodenní 12-ti hodinovou směnu (včetně sobot). Když k tomu přidáme pěší docházku ze Zbraslavi do Zastávky, vyjde nám odchod z domu ve 4.ráno a příchod ve 8. večer. Matka Magdalena, rozená Svobodová, pocházela ze selského rodu. Proto měli i malé hospodářství a neměli bídu. Jméno Limberg je švédského původu, prapředek se zde usídlil během 30. leté války.
Tomáš měl starší sestru Františku (*1898), mladší sourozence – Antonína (*1902), Marii (*1906), Karla (*1908), Jaroslava (*1912), Rudolfa (*1914).
Ve škole se velmi dobře učil, hlavně v počtech. Za svou starší sestru, s kterou chodil do třídy, vždy vše vypočítal.
V 15-ti letech se šel učit na důl Julius strojním zámečníkem. Pamatoval ještě slepé koníky, kteří v dolech pracovali. Byl technicky nadaný a tak ho šachta posílá v roce 1921 na její náklady na mistrovskou strojní průmyslovku do Brna, Sokolská ulice. Zde vidí, jaké jsou rozdíly ve vědomostech obecné školy nebo měšťanky. V 24 letech se žení. Bere si Hedviku Kroutilovou z Ludvíkova, dceru hajného. Bydlí v podnájmech u Staňků, Strašáků a Řeháčků. V roce 1925 se mu narodil syn Jaroslav, v roce 1926 syn Tomáš a v roce 1930 syn Milan. V roce 1926 mu umírá maminka, takže se ujímá starostí o 3 mladší bratry a bere je na šachtu Julius.
Vstupuje do nár.socialistické strany a stává se v pouhých 30-ti letech starostou. Je to těžké období – krize. Vymáhá a přiděluje žebračenky, zřizuje cihelnu. Zde nachází lidé nejen práci, ale i materiál na stavbu domků. Buduje i koupaliště a ruší hřbitov u kostela. Hlavně ale „bojuje“ za stavbu měšťanské školy. Že to nebylo lehké svědčí i fakt, že na něho brali někteří občané sekyry, že je ožebračí.
Místní farář, s kterým byl později kamarád, mu říká, že škola je zhouba národa. Na to mu otec odpovídá, škoda, že to nevěděl Váš otec, z Vás by byl lepší pacholek než farář. Dostal za to pět dní „arestu“. Školu nakonec prosadil a v roce 1937 je otevřena. Na svou dobu moderní a i větší města v té době takovou neměla. Dostavuje domek, zvládá s doktorem Zedníčkem i epidemii tyfu.
V roce 1937 mu umírá žena. Zde se vyplnilo přísloví – svatba v máji, volá máry. Ocitá se v těžké životní situaci, péče o 3 malé syny, práce na dole-zde je mistrem – a starostování. Proto se v roce 1939 stěhuje na Zastávku. V listopadu 1940 se žení podruhé. Manželka Růžena, rozená Košíčková, pochází ze Znojma a na Zastávce pracuje jako sekretářka ředitele dolů. V roce 1945 se jim narodila dcera Růžena. Zvládá po osvobození požár šachty Julius. Stává se hlavním mechanikem a snaží se do práce přijímat i v té době nepohodlné lidi. Návštěva „tajných“ je na denním pořádku. V roce 1955 dostává řád Rudého praporu práce za 40 let práce pro doly. V roce 1956 odchází „nuceně“ do důchodu a stěhuje se zpět do rodné obce.
A hle, ta ho vítá jako „Šípková Růženka“. Za jeho nepřítomnosti se nic nepostavilo. Ihned se pouští do práce. Staví byt pro doktora a hlavně prodejnu Jednoty a mateřskou školku, vše v akci Z. Se školkou mu pomáhá i jeho téměř 90 letý otec.
V práci byl přísný, v rodině byl velmi hodný. Na děti nikdy nekřičel, říkal, že toliko na „hovado“ se kříčí. Byl velmi hrdý na své děti. Syn Ing. Jaroslav vystudoval VŠ strojní a byl generálním ředitelem Hutního projektu, syn JUDr. Tomáš byl ek.náměstkem na Kladenských dolech, syn Milan elektrikářem na Rosických uhelných dolech a dcera Mgr. Růžena Horková pracovala jako matematička v I.brněnské strojírně ve Velké Bíteši.